Uvítání

Dnes je 12. neděle po Trojici

Introit

Žalmy 115:11  Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. On žehná těm, kteří se bojí Hospodina, jak malým, tak velkým.

Žalmy 117:1  Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,

2  neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.

První čtení

Iz 29,9-24

Druhé čtení

Mk 8,14-26

Kázání

Učedníci s Ježíšem vstoupili na loď a zapomněli si vzít chleby. A J toho využil, aby jim přikázal (v originále není domlouval, ale PŘIKAZOVAL), že se mají varovat před nebezpečným kvasem farizeů a Herodově.

Protože: stačí jen málo kvasu, aby všechno těsto prokvasil. J chce, aby učedníci přijali jej jako nový kvas (jeho celý život) a stali se tak novým těstem (1Kor, 5,7). Starý kvas je zlo a špatnost. Nový chléb – nekvašený – je chléb upřímnosti a pravdy, jak to vysvětluje apoštol Pavel.

J vydal tento zákaz, užívání kvasu farizeů, učedníkům ještě před tím, než mezi sebou rozmlouvali, že nemají chleba. Teprve potom začali řešit, že nemají chleba. Jakoby J neslyšeli, jakoby ho nepotřebovali. Řešili to pouze mezi sebou. Neměli potřebu řešit to s J.

A J - jako by se jich ptal: proč nejdete ke mě, když máte hlad? To mě nevidíte?

Učedníci mají chléb - máme tu chléb - a přesto nám nestačí – nebo: nevidíme ho. Jsme hladoví.

Člověk dělá často tu chybu, že něco objeví, chvíli se z toho raduje a pak jde dál s pocitem, že mu zase něco chybí. Pozoruji tento jev v normální životě na mnoha úrovních.

Hodně je vidět v případě nemoci. Nemocný člověk se léčí jedním typem léku a najednou si tělo jakoby zvykne a lék nezabírá. Pak se dotyčný dozví o jiném typu léku, či jiném lékaři a s nadšením přijímá novou teorii, nový lék, starý zahazuje a nový lék chvíli funguje. Člověk má radost. Pak přichází období zklamání, lék už nezabírá jako na začátku a kolotoč pokračuje dál.

Tak to může být i v partnerském životě. Ta prvotní zamilovanost, kdy má člověk pocit, že mu celý vesmír leží u nohou přecházela do podobného vystřízlivění, kdy se pomalu zase vrátí ke starým smutkům a sebezahleděnosti. Možná proto tolik neštěstí ve vztazích. Člověk hledá další zážitek podobného typu, ale každý další je nakonec vždy o něco slabší, než ten počáteční.

A tak je to může být i s vírou. Prvotní nadšení a pak pomalé zapomínání a všednost, otupenost, strach, nakonec bezmoc.

Možná evangelista Mk naráží na to. J říká: máte tu mě a nedovedete se radovat. Už jste zapomněli. Váš zrak ochabl. Už pro vás nejsem dost dobrý.

A evangelista Mk nás chce povzbudit: J není ten všední chleba, který se sní a nic nezbude. I když to možná po letech chození do kostela tak vypadá.

On je přece ten skutečný chléb, který sytí celého člověka. Který umí darovat zrak. Darovat cit pro lásku. Darovat pokoru. Darovat cestu, vedoucí k BK.

Vždyť se podívejte na kvas farizeů a Herodův. Ten vede k tyranii, k utlačování, k popření všeho na čem Bohu záleží. Co vaše touha po vlastní moci, po dosažení úspěchu, vždyť to jsou věci, které vás oslepují a ničí. Všechen tento kvas vás chce zabít ((Marek 3:6 Když farizeové vyšli ven, hned se proti němu s herodiány umlouvali, že ho zahubí .) Já vám přece ukazuji cestu, která vás vysvobodí. Zastavte se ve svém shonu a dívejte se.

(Že J mluví o chlebu duchovním, poznáme i podle toho, že zmínka o chlebu se v Mk evangeliu objevuje až ve 14kap., když J o chlebu prohlásí: toto je mé tělo.)

J cesta je cestou, po níž můžeme jít dnes stejně jako po ní mohli jít lidé i před dvěma tisíci lety. I cest útlaku je všude mnoho. Nejen mimo nás, ale v nás. Právě to odmítání skutečného chleba, tato slepota se objevuje vlastně uvnitř J společenství, uvnitř církve. A J je uprostřed nich - J je dnes uprostřed nás, na lodi - loď - církev. A táže se...

Každý den, když někoho pomluvíme, když se zlým úmyslem pohlédneme na svého bratra, pak nepřijímáme, nežijeme z duchovního chleba Kristova.

J nás zve neustále: přicházejte za mnou, a nasytím vás. Jestliže máte trápení, nebo trpíte hladem, žízní – proč nejdete rovnou ke zdroji? Vyjděte ze sebe, o všech vašich bolestech nebeský Otec ví.

Když vyjdete ze sebe, možná uvidíte, že svět je stižený kvasem zla a špatnosti a že máte úkol posvětit ho upřímností a pravdou .

Nemusí to být horečná činnost, za jakou tento svět chválí – stačí, když to bude upřímnost a pravda k nejbližším, ke svému nejbližšímu okolí. A ona pak začne růst dál. Nejde o to, co obstojí před vámi samými, ale co obstojí přede mnou. Nemusíte se trápit, že jste to nebo ono nestihli nebo nedodělali, důležitější je to, jestli se učíte znát ten můj chléb pravdy a upřímnosti. Důležitější je to, jestli pro něj chodíte ke mně.

Vaše mysl (čti: srdce) zůstává slepá, protože vlastně věříte, že ten můj chléb nesytí . Věříte ve skutečnosti tomu chlebu zla a špatnosti, ten vám připadá opravdovější, než můj, než já.

Někdo by mohl namítnout: dobře, ale to bylo před zmrtvýchvstáním, my jsme v jiné situaci. Učedníci tehdy neměli pevnou víru, že J je mesiáš.

Můžeme ale být po velikonocích více ubezpečeni, než učedníci před námi? Stejně zůstává všechno viset na naší víře. Nakonec i tato evangelia byla napsána až po velikonocích, byla tedy psána pro povelikonoční křesťany – jako jsme my.

A už tehdy byla tato slova psána, protože už tehdy v církvi pochybovali. Poohlíželi se po jiném kvasu. A bylo a je důležité slyšet, že člověk nechce chápat a rozumět.

Všechny ty počty chlebů a zástupů vypovídají o jednom. Za mnou stojí Hospodin. Nejsem to já sám, kdo o sobě svědčí, ale se mnou je můj Otec. Je to důkaz víry a přesto – pro hluché a slepé srdce zůstává němý.

Chápat a rozumět – to právě souvisí se srdcem – tak je to i v originále – ne chápat v tom našem intelektuálním smyslu, ale chápat celou bytostí – stávat se tím, co nahlížím.

Když totiž nechápeme, nevidíme, ztrácí se nám smysl – z důvodu nevíry – pak jsme vlastně podobni modlám, o kterých ve SZ na mnoha místech čteme: (CEP Psalm 115:5 Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, 6 mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, 7 rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. 8 Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.

CEP Isaiah 44:18 Nevědí nic a nechápou, mají oči zalepené a nevidí, jejich srdce nevnímá .)

J mluví k učedníkům velmi tvrdě, to že je přirovnává k modlám samotným, ale názorně ukazuje, co se s člověkem děje, když se utápí jenom sám v sobě, ve víře v sebe sama. Nemá schopnost vidět ani slyšet nic kolem sebe. J ale chce aby se to změnilo, aby se z nás staly skutečné vnímající bytosti, abychom prohlédli. A ujišťuje: skrze mou cestu - je možné prohlédnout, sám Hospodin vám otevře oči.

A tak následuje příběh o skutečném prohlédnutí.

Přivedli k J slepce. J sám vzal toho slepého za ruku, sám jej vyvedl z vesnice. (Jr 31,32: Tak jako uchopil Hospodin za ruku Izrael, když jej vyvedl z Egyptské země ..) A J mu potřel slinou oči, vložil na něj své ruce. A nejprve ten slepý moc neviděl, viděl lidi jako chodící stromy, Jakoby ho boží moc začala pomalu opravovat – (dnes se říká pěkně česky: repasovat.) Dosl: viděl všechno znovu ustaveno. Byl pak uzdraven, opraven, viděl všechno zřetelně. A možná si NAJEDNOU (najednou se mu rozsvítilo) vzpomněl na text z Iz (29,18) Oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. 19 Pokorní se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc Svatému Izraele .

Prohlédnul a poznal, že kvas farizeů a Herodův je sice mocný, ale nemá poslední slovo, prohlédl aby poznal, že jediný chléb, který skutečně sytí je Hospodinův a jeho vyvoleného.

Byl to Hospodin a jeho vyvolený, který tomu slepému umožnil vidět vše v novém světle.

Je to Hospodin a jeho vyvolený, kdo nás povolává ze tmy.

Pane, děkujeme ti za svědectví o tvé moci

děkujeme ti, že na Tebe můžeme spoléhat

Amen

Poslání

Přísloví 4:18  Stezka spravedlivých je jak jasné světlo, které svítí stále víc, až je tu den. 24  Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.

25  Tvé oči ať hledí rovně, zpříma před sebe se dívej.

26  Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.

27  Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.